Loupak.cz - Vtipy

Na soudružském aktivu se rád nechá slyšet soudruh: „Pátého ledna Lenin řekl: Učit se, učit se, učit se!”
Ohromný aplaus byl utnut nacvičeným gestem řečníka, který pokračoval: „A pátého ledna Lenin řekl...”
A další citát, aplaus soudružstva. Když už uvozovací věta zazněla pošesté, strčil jeden soudruh v první řadě do souseda: „Hele, to je celkem frajer, že si ta data tak dobře pamatuje. Akorát je blbý, že jsou všechna pátého ledna.”
„Drž hubu, vole,” zašeptá soused. „Ten hňup neví, co to V.I. před Leninem znamená!”

Dotaz na rádio Jerevan: „Kopali jsme v naší obci a v hloubce 37 cm jsme našli drát. Co to znamená?”
Odpověď: „Dle našich výpočtů ve vaší geografické lokalitě se jedná o období archeologických nálezů před 129 lety. Z toho je patrno, že u vás už v té době existovalo drátové spojení.”
Dotaz na rádio Jerevan: „Kopali jsme o 24 cm více a nenašli jsme nic. Co to znamená?”
Odpověď: „Opět dle našich výpočtů ve vaší geografické lokalitě se jedná o období archeologických nálezů před 268 léty. Z toho je patrno, že u vás existovalo v té době bezdrátové spojení.”

Otázka na rádio Jerevan: „Je vůbec nějaký rozdíl mezi rozhlasem a novinami?”
Odpověď: „Ano, zásadní. Zkuste zabalit slanečka do rádia...”

Za totality se v jedné cele sejdou tři chlápci. První říká: „Já jsem tady proto, že jsem chodil pozdě do zaměstnání. Že prý jsem se tak snažil snížit produktivitu práce.”
Druhý na to: „To mě zavřeli, že jsem chodil do práce moc brzo. To prý dokazovalo, že jsem kapitalistický špión.”
A třetí: „Já jsem tady kvůli tomu, že jsem do práce chodil vždycky přesně na čas. Říkali, že to dokazuje, že mám americké hodinky.”

Zapálený podplukovník hřímá: „Socialismus v současnosti ovládá jednu pětinu světa. Ale budou časy, kdy bude ovládat jednu šestinu, jednu sedminu, jednu osminu...”

Hlášení rádia Jerevan: „Ruští soudruzi se nikdy neopakují, ruští soudruzi se nikdy neopakují...”

Malý synek stojí za minulého režimu s tatínkem na hranicích a chlapeček se ptá: „A kdo žije za tím plotem, tati?”
„My, synku, my...” povzdechne si otec.

Padesátá léta. Moskva. Chajim Jankel očumuje výlohy Domu potravin a stále jen remcá: „Hovězí nemaj... ani skopový... telecí neznaj ani po názvu... ať mě hrom... ani vepřový nemaj... po párečkách ani šajnu... fakt, oni nemaj ani flaksu... a co milčik... sýry - nic... máslo, kde by se vzalo... a co vajíčka - prd... ani mouku...”
Najednou vedle chlap a syčí mu do ucha: „Mizernej Žide, okamžitě přestaň s šířením protisovětské propagandy, nebo tě praštím pažbou!”
Chajimek upaluje a zastaví se až doma. Tam Rivce všechno převypráví a končí: „Nemaj vůbec nic. Pažbou mě chtěl ten chlap praštit. Á - teď už tomu rozumím! Oni nemaj ani náboje!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je dovoleno číst romány Alexandra Solženicina?”
Odpověď: „V principu ano, ale musíte umět anglicky nebo německy.”

Hlášení rozhlasu MNV v obci: „Soudružky a soudruzi, vážení občané! Zítra, tj. v sobotu je brigáda pro místní JZD. Sraz je v sedm hodin ráno u budovy MNV. Hrábě a vidle vezměte s sebou. Vy mně taky. Konec hlášení.”